Deset dní v Pekle bez jídla

Předminulý týden sem zakončil desetidenní půst. Chtěl bych tuto zkušenost předat formou hypotetického rozhovoru s kamarádem.

Kamarád: „Ahoj Martine, dlouho jsme se neviděli, jak se daří? Jseš nějakej hubenej.“

Martin: „Ahoj kamaráde, jo mám se fajn. Trochu jsem shodil, to je pravda. Jak se máš ty?“

K: „Jde to, dík. No ale ty se fakt úplně ztrácíš před očima, nejsi nemocný?“

M: „To ne, cítím se vážně skvěle. Loni v létě jsem trochu změnil stravování, omezil maso, mléčné výrobky, pečivo. No a taky jsem začal dělat půsty, zrovna před týdnem jsem skončil jeden desetidenní.“

K: „Jo o tom jsem něco slyšel, že je dobré občas nejíst. Avšak podle mě se nic nemá přehánět. Jeden dva dny OK. Ale deset dní bez jídla je už fakt moc. Vypadáš jako kostlivec a zahráváš si se svým zdravím.“

M: „Hm, já se naopak snažím pro své zdraví udělat co nejvíc. O půstech jsem si přečetl několik knížek a čerpal jsem osobně zkušenosti od lidí, kteří si tím sami již prošli.“

K: „Kde jsi vůbec byl? Nedovedu si představit, že já bych dva týdny chodil do práce a koukal na obědě, jak si kolegové dávají dobrá jídla.“

M: „Je pravda, že prostředí může člověku celý půst dost ztížit. Chce to mít ideálně co nejméně stresu, být v přírodě s možností procházek. Já jsem odjel se skupinkou cca 14 lidí do Jizerských hor na chatu Peklo. Celou akci organizoval Petr Pavlíček, několikaletý půstař.“

P1030195Půstovací parta

K: „Ježíš, ono je takových bláznů víc?“

M: „Mám pocit, že takových lidí – alespoň v mém okolí – poslední dobou přibývá. Lidé si začínají zjišťovat, co by mohli pro své zdraví udělat sami.“

K: „Jak ten váš pobyt probíhal? To jste se tam celou dobu bavili o jídle, ne?“

M: „Bylo na každém, jaký si zvolí režim. Ale v podstatě každý den se šlo na procházku do lesa (mimochodem kolem byla nádherná příroda), a pak jsme si na pokojích četli, povídali si (diskuse o jídle samozřejmě byly časté), byla tam i wifi, takže se tam dalo surfovat na Netu i v rozumné míře pracovat.“

K: „A to jste jako nejedli vůbec nic?“

M: „Ono ani nebylo co, na celé chatě nebylo žádné jídlo. :o) Pila se čistá voda, ze začátku hlavně destilovaná kvůli zvýšení efektu.“

K: „Slyšel jsem, že pití destilované vody tě zabije.“

M: „Pít destilku dlouhodobě samozřejmě není dobrý nápad, ale krátkodoběji je to bezpečné. Při půstech se to tak dělá kvůli zvýšenému efektu detoxikace.
Jinak na půstu bývají nejtěžší první tři dny. To si tělo ještě myslí, že musí každou chvíli dostat jídlo, a dožaduje se jej. Taky tě (zvlášť když na půstování nejsi zvyklý a třeba nemáš ještě tolik pročištěné tělo) pobolívá hlava, jsi zesláblý. Pro mě osobně byl nejnáročnější čtvrtý den, kdy už jsem sice přestával mít hlad, ale byl jsem zralý na to akorát celý den proležet v posteli. Naštěstí jsem se donutil vyrazit na kratší procházku po okolí. Sotva jsem se šoural a každou chvíli musel dělat přestávky. Výlet se nakonec protáhl na skoro čtyři hodiny, a když jsem konečně dorazil zpátky do chaty, zjistil jsem, že je mi mnohem lépe než na začátku. Od toho dne mi došlo, jak je při půstování hrozně důležitý pohyb a správné dýchání. Tělo totiž musí nějakým způsobem vylučovat toxiny, a přes plíce jich jde velká část.
No a taky se ještě musí odplavování toxinů pomoct i jinak.“

K: „Počkej, tomu nerozumím.“

M: „No jako že si děláš klystýry, jednou za 1-2 dny.“

K: „Uff. To se snad dělá jenom v nemocnicích, ne?“

M: „Tak máš dvě možnosti – buď překonáš ty chvíle drobného nepohodlí a pomůžeš tělu dostat ze sebe, co tam nepatří, nebo se necháš intoxikovat vlastními jedy, kterých se čistící se tělo zbavuje do střev, ale které se pak vstřebávají zpátky do krve.“

K: „Dobře, to mi jako informace stačí. A toto celé tedy trvalo 10 dní? Já bych to asi nevydržel.“

M: „Jak jsem říkal, nejhorší je prvních pár dní. Pak se ti vypne trávicí soustava a tělo přechází na vnitřní výživu, kdy začne doslova požírat všechno, co tam nepatří – hleny, různé výrůstky, nádory. Kromě vyplavujících se toxinů při delších půstech tělo opouští i paraziti.
Od třetího až pátého dne úplně přestaneš mít hlad, cítíš narůstající energii, potřebuješ méně spánku. Ke konci těch deseti dní jsem spal v průměru čtyři hodiny a úplně mi to stačilo.
A ten desátý den jsem ani nechápal, proč bych měl začít jíst, nic mi nechybělo.“

K: „A kolik jsi vlastně zhubnul? Přijde mi, že máš i o dost míň svalů.“

M: „Šel jsem dolů o šest kilo, teď už mám zase čtyři zpátky (po cca deseti dnech). Při půstu se zbavíš hodně tuku, ale úbytku svalové hmoty se člověk také nevyhne. Příští svůj půst budu klást ještě větší důraz na každodenní procházky, a teď plánuju zase víc chodit cvičit.“

K: „A teď už jíš normálně?“

M: „Ještě ne. Ono paradoxně nejtěžší na půstu je období hned po něm. Především při delších půstech je třeba držet návratovou dietu alespoň stejně dlouhou, jako byl ten půst, ideálně 2x delší. První den dva návratovky se pijí jenom zeleninové šťávy (hlavně mrkvová), pak přidáváš napařovanou zeleninu, strouhané ovoce, po dalších dnech namáčené ořechy, semínka, kvalitní rostlinné oleje. Během návratovky má člověk úplně vynechat maso a radši obecně živočišnou stravu.
Jinak opět jsem najel na šťávu z mladého ječmene a chlorellu od Green Ways (o tom někdy příště), plus jsem si obstaral konopný protein od Good Hemp. Tím končí veškeré moje pravidelně používané potravinové doplňky.
Ještě abych to dotáhnul, dám si po uplynutí návratovky 21 dní antiparazitickou kůru ‚Trojčátko‘ podle pana Zajíčka, a tím budu mít zase až do podzimu vystaráno.“

K: „A stálo ti to celé vůbec za to?“

M: „Řeknu to přímo – 10denní půst byl pro mě jedním z nejlepších zážitků v životě. V jeho průběhu mi docházelo, na kolika věcech ve svém životě člověk úplně zbytečně lpí, že toho ke štěstí vlastně moc nepotřebuje. Zvlášť ke konci jsem byl naprosto zrelaxovaný, chodil do přírody, prováděl jsem dechová cvičení, a říkal jsem si, co můžu chtít víc.
Při procházce devátý den jsem za hustého deště zabloudil v lese, vymotal se z něj akorát ve chvíli, kdy konečně vyšlo sluníčko, a normálně jsem se rozbrečel štěstím…jak z toho kouzelného okamžiku, tak z vděčnosti, že jsem se k tomu půstu odhodlal a šel jsem si za svým. V tu chvíli jsem taky nafotil pár úžasných fotek.“

P1030188

P1030187Pohádkový les

K: „Hmm, to je jak z pohádky. To máš tedy alespoň dobrou zkušenost.“

M: „A teď po skončení půstu je to ještě větší hukot. Doma jsem zjistil, že se mi skokově zvýšila ohebnost celého těla, z velké části zmizelo zahlenění (i když tady jsou ještě rezervy a bude to chtít zopakovat), chodím celé dny nabitý energií, méně spím. Napadají mě (podle mého názoru) super myšlenky, takové vhledy, až mám pocit, že vidím jakoby za oponu dění běžného světa. Těžko se to popisuje, asi si o mně myslíš, že jsem blázen.“

K: „No, zní to přinejmenším zajímavě. Popravdě jsem přemýšlel, že si někdy jednodenní půstík taky dám.“

M: „Jestli se ti do toho chce, tak to zkus a uvidíš. Jinak je dostupná spousta informací na Internetu a v knížkách, třeba:

Mimochodem nespěcháš někam, co takhle dát oběd?“

K: „Jo v pohodě, můžeme zajít.“

M: „Super, znám blízko jednu výbornou vegetariánskou restauraci.“

K: „To jako bez masa? Ach jo, no co mám s tebou dělat. :o)“

M: „:o)“

By | 2017-05-30T17:41:54+00:00 19.05.2014|4 Comments
  • Pavel

    Kedysi, ked ma taketo veci drzali ma pobavilo zistenie, kolko casu clovek stravi jedlom.
    Zrazu som mal omnoho viac volneho casu :)

    • Aj jedlom, ale celkovo varením. Stačí si vyskúšať fruitariánstvo na pár týždňov a človek zrazu nemusí zabíjať hodiny varením… :)

  • Tomáš

    Jsi fakt dobrej ! Obdiv :)

  • Hanka

    Pro začínající s půstem je taky moc dobrá kniha od paní doktorky Vilmy Partykové: Hladovění pro zdraví.