Dýchání je pro mne velké téma. Vidím v něm obrovský potenciál, co se týče účinku na psychiku a na zdraví. Chtěl bych se s vámi podělit o svoje dosavadní zkušenosti z této oblasti.

Náměsíčný nebo ne?

První náznaky toho, co dokáže dýchání, jsem poprvé zachytil před zhruba 15 lety na pobytu v Jánských lázních. Jeden kluk se každý večer choulil na své posteli do klubíčka a několik desítek minut v této pozici intenzivně nadechoval a vydechoval. Potom se zvednul a začal se motat po chodbách se skelným pohledem v očích, nereagující na okolí. Docela nám naháněl strach. Když jsme se ho pak ptali, proč takovou věc provádí, řekl, že si nemůže pomoci, že mu to prostě dělá dobře.

Dýchat v klidu a zhluboka

Zhruba před třemi lety jsem dal výpověď svému tehdejšímu zaměstnavateli a naordinoval si několikaměsíční volno. Během něj jsem se začal věnovat četbě knih. Chtěl jsem se dozvědět, proč jsem v práci zažil syndrom vyhoření, a zjistit, jak mu v budoucnu předejít. Kromě workoholismu a přidružených témat jsem často narážel na souvislost dechu s lidskou psychikou. Psalo se, že když jsme vzrušení či vystresovaní, tak se to projevuje zrychlením nebo naopak zadržením dechu. A že se to ovlivňuje také naopak – když svůj dech vědomě prohloubíme a zpomalíme, tak se zklidníme a projasní se nám mysl.

Často byly také zmiňovány meditace, při kterých se jednoduše soustředíme na náš dech. Zaujalo mě to, a tak jsem začal zkoušet – sednul jsem si, věnoval pozornost svému dechu a prostě se snažil být „v pohodě“. Z této činnosti se stal zvyk a dodnes ji považuji za jednu z klíčových denních rutin.

Aktivitu se pokouším přenášet i do běžného denního života. Když nastane pro mne stresová situace, snažím se zaměřit pozornost na dech. Tím získám odstup a občas (i když zdaleka ne vždy) se dokážu rychle zklidnit, anebo mě napadne nečekané řešení problému.

Vítězný dech – několik silných okamžiků

Zajímavou zkušenost jsem získal na semináři Vítězný dech – www.viteznydech.com. Šlo o pět navazujících večerů, během kterých jsme trénovali speciální způsob jógového dýchání, tzv. udžej dech. Ten spočívá v zúžení štěrbiny v krku tak, aby plíce překonávaly zvýšený odpor. Tímto způsobem dochází k zásobování kyslíkem všech buněk těla, i těch, ke kterým se při běžném dýchání mnoho kyslíku nedostane. Výsledkem je jejich pročištění a obnova, což se projeví na celkovém zdraví.

Kurz vedla Gana, Mongolka, u níž se tato technika předává v rodině z generace na generaci. Ze semináře si vybavuji především dva silné zážitky:

• Odpočíval jsem vleže na zemi po jedné sérii dýchání. Najednou se mi před očima rozsvítilo a několik vteřin jsem prožíval pocit naprosté svobody a radosti. Jak rychle to začalo, tak to i pominulo.

• Jindy jsme s ostatními účastníky po cvičení leželi na zemi, když se někdo začal pochechtávat. Po chvíli se přidal další, pak další, a nakonec jsme se všichni neovladatelně smáli. Nemohli jsme přestat minimálně pět minut. Potom někteří z nás přešli do pláče. Byly to velmi očistné chvíle. Zažíval jsem pocit intenzivního propojení s druhými.

Celou cca 40minutovou sestavu Vítězného dechu jsem ještě po skončení semináře cvičil zhruba měsíc. Představoval jsem si, jak se vytrénuju a budu zažívat ty nádherné okamžiky pravidelněji. Znovu jsem se jich však nedočkal. S odstupem času jsem pochopil, že smyslem podobných cvičení není vyvolávání euforických pocitů (a již vůbec ne pravidelných), ale že je třeba pracovat na sobě postupně, krůček po krůčku, a nemít konkrétní očekávání. „Nestandardní“ zážitky se čas od času přihodí (typicky ve chvíli, kdy je vůbec nečekáme), ale spíš jen proto, aby nás podpořily k pokračování na cestě, než že by byly cílem samy o sobě.

Rebirthing – přidáváme na intenzitě

Dalším seminářem byl Rebirthing s Martinem Bartoškem. Martin učí tzv. Satori dýchání – www.satoridychani.cz. Probíhá to tak, že vleže na zemi hodinu v kuse rychle a zhluboka dýcháte. Přínosy cvičení spočívají například v rozpouštění hluboko uložených emocí, uvolnění stresu, získání vhledů do životních situací…efekty jsou individuální.

Absolvoval jsem deset doporučovaných seancí, které hodnotím jako relativně náročné, a to především co se týče udržení bdělé pozornosti po celých šedesát minut. Během cvičení jsem si přišel na několik zajímavých myšlenek, které i po roce mají stále svou platnost (například jakým svým osobním projektům bych se měl/chtěl nejvíce věnovat).

Přesto jsem dospěl k závěru, že mně osobně vyhovují spíše pomalejší a méně intenzivní techniky.

Frolovův dýchací trenažer – trefa do černého?

Loni jsem také absolvoval konzultaci u Jaroslava Zajíčka, autora serveru www.zdravi-az.cz. Pan Zajíček je chodící encyklopedie ohledně zdraví. Náš rozhovor trval jedenáct hodin a kromě množství jiných užitečných informací jsem se dozvěděl o Frolovově dýchacím trenažeru.

Frolov byl ruský vědec, který vymyslel jednoduchý, ale důmyslný přístroj připomínající vodní dýmku. Dýchání přes trenažer připomíná techniku Vítězného dechu, akorát jeho provádění je jednodušší. Účinek je podobný – pomocí dýchání přes zvýšený odpor dochází ke zvýšení zásobování buněk kyslíkem, zvýšení energetiky celého těla a posílení imunitního systému. Pravidelné používání přístroje má prý skvělé účinky na zdraví a léčí mnoho nemocí (např. astma, bronchitida, vysoký tlak). Neváhal jsem, pořídil jsem si „Frolova“ domů a začal cvičit.

 Frolovův dýchací trenažer. Za tento kousek plastu jsem dal devět stovek a nelituji toho.

Dle Frolova existují dva jednoduše změřitelné ukazatele zdravotního stavu – srdeční tep a tzv. kontrolní pauza (čas, po který vydržíme po výdechu bez nutkání k nadechnutí se). Čím pomalejší tep a čím delší pauza, tím lépe.

Následující čtyři měsíce jsem si každý den tyto údaje evidoval. Přestože jsem zdaleka nedýchal autorem doporučovaných 40 minut denně, zaznamenal jsem znatelné zlepšení kontrolní pauzy (tep zůstal zhruba na stejné hodnotě). Pro představu přikládám níže graf.

Graf srdečního pulsu a kontrolní pauzy ze čtyřměsíčního měření.

Moje cvičení ještě nabyla na intenzitě poté, co jsem dočetl knížku od stejného autora o endogenním dýchání. Jde o způsob dýchání, ke kterému ve výsledku směřuje právě cvičení s trenažerem. Informace obsažené v knize zase o kus posunuly hranice mých představ o tom, co dokáže lidské tělo. Jeden příklad za všechny (kterému samozřejmě nemusí věřit každý) – Frolov se cvičením s trenažerem dopracoval k tomu, že byl po nádechu schopen souvisle vydechovat 29 minut.

Inspirován knihou jsem se přibližně před měsícem začal zaměřovat na prodloužení délky výdechu. Kromě trenažeru cvičím i za chůze přes den – 4 kroky nádech, 4 zadržet, 24 výdech ústy zúženou mezerou mezi rty, snažit se dýchat do břicha s využitím bránice. Již jsem zaznamenal první výsledky – za čtyři týdny se zvýšila maximální doba výdechu z 90 vteřin na tři minuty.  Také nyní pociťuji znatelně silnější oporu v bránici během zpívání.

Více informací o endogenním dýchání a Frolovu lze nalézt např. zde:

• kniha Endogenní dýchání
• moje výpisky z knihy
• server obsahující mnoho zajímavých informací o dýchání – www.normalbreathing.com

Závěr

Na závěr se ještě pokusím shrnout přínosy dechových cvičení pro mě osobně. Je samozřejmě vždy otázka, zda efekt je díky dechovým cvičením nebo jiným vlivům (strava, pohyb, atd.)…níže uvedený seznam tedy prosím neberte příliš dogmaticky:

• hlubší pocit klidu, občas v situacích lepší schopnost být si vědom přítomného okamžiku
• nižší míra zadýchávání se při sportu
• pocit větší energie, během cvičení chvílemi vnímání jakoby „nabití“ celého těla
• menší potřeba spánku

Domnívám se, že cesta ke zdraví není o nějaké jedné zázračné technice, doplňku stravy apod. Ve výsledku je to spíše o tom krůček po krůčku se ideálu zdraví přibližovat a pracovat na více frontách najednou. Ale správné a vědomé dýchání je rozhodně jedním z hlavních pilířů.